Novým občanským zákoníkem (NOZ) došlo v úpravě odpovědnosti za způsobenou škodu (nově koncipováno jako povinnost nahradit újmu) v rámci občansko-právních vztahů k určitým změnám, nicméně základní principy zůstaly zachovány (lze v této souvislosti tedy odkázat i na výklady již publikované zejména ve Zpravodaji ČUS či na internetových stránkách ČUS). Shodné zůstává i to, že je třeba rozlišovat povinnost k náhradě újmy (škody) podle NOZ a odpovědnost za spáchání trestného činu.
V souvislosti s občansko-právní odpovědností organizátora sportovní akce je třeba zdůraznit, že ve většině případů se bude jednat o odpovědnost pořádajícího SK/TJ jakožto právnické osoby nikoli o odpovědnost jeho členů. Právnická osoba je totiž způsobilá nabývat práv a povinností a může tedy být i odpovědná ze své činnosti. Je samozřejmé, že SK/TJ jakožto právnická osoba provozuje svou činnost pomocí svých členů, zaměstnanců apod. Tedy jsou to tyto osoby, které ve skutečnosti jednají. Nicméně pokud nepřekročí své pravomoci, kompetence, rozsah svého pracovního zařazení apod., pak případnou újmu (škodu) bude povinen nahradit poškozeným SK/TJ. Vůči členovi, zaměstnanci by mohl SK/TJ požadovat náhradu za to, co musel sám poškozeným hradit, ale jen v případě, kdy prokáže, že tento člen či zaměstnanec svým jednání škodu způsobil, respektive zavinil.
Jinak tomu ovšem bude tam, kde pořádající oddíl/klub není právnickou osobou s tzv. právní osobností. Sice se nejedná o časté případy, ale nejsou zcela vyloučeny. Zde by za organizátora se všemi důsledky z toho plynoucími byli považováni všichni členové, kteří by se na organizování sportovní akce podíleli, zejména ti, kteří by byli přítomni.
Při pořádání sportovní akce přichází v úvahu zejména odpovědnost za úraz a speciální odpovědnost za škodu na odložených věcech. Je třeba zdůraznit, že není rozdíl v tom, zda se jedná o sportovní akci pořádanou profesionálně či amatérsky.
I když vznik odpovědnosti vyloučit úplně nelze, neboť se bude vždy posuzovat podle konkrétního případu, lze nicméně minimalizovat její hrozbu.
Odpovědnost za úraz
Aby se pořadatel v co největší míře vyvaroval vzniku odpovědnosti za úraz (nově vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou úrazem), je třeba, aby se zaměřil zejména na následující:
a) dodržení bezpečnostních pravidel daného sportovního odvětví (potřebná výstroj, výzbroj účastníků apod.);
b) u náročnějších sportovních disciplín lze doporučit, aby si pořadatel vyžádal doklad o zdravotní způsobilosti účastníků (není povinné, záleží na organizátorovi, zda si takovou podmínku účasti vymíní);
c) seznámení účastníků s pravidly dané akce;
d) zajištění dozoru (je-li třeba, např. při náročnějších akcích či při akcích pro děti);
e) zajištění účasti minimálně zdravotníka, neboť při sportovních akcích je třeba počítat se vznikem úrazu; opačný předpoklad by byl považován za vědomou nedbalost.
I když to případný vznik odpovědnosti nemůže stoprocentně vyloučit, lze doporučit, aby organizátor měl od účastníků podepsáno prohlášení, že jsou seznámeni s podmínkami a náročností dané sportovní akce a za těchto podmínek se jí účastní, mají svojí výstroj atd.
V z o r
prohlášení účastník sportovní akce
-------------------------------------------------------------
Účastník startuje na závodě/sportovní akci na vlastní nebezpečí. Bere na vědomí, že povinnou součástí sportovní výstroje pro účast v závodě/na sportovní akci jsou …………………………..(třeba doplnit dle podmínek a pravidel daného sportovního odvětí) . Za stav sportovní výstroje a vybavení si odpovídá účastník sám.
Účastník prohlašuje, že byl seznámen se všemi bezpečnostními pravidly závodu a to zejména s tím, že……………………….. (např. že se závod/sportovní akce koná v náročném terénu, při náročných klimatických podmínkách, na silnici bez omezení provozu apod.). Dále je účastník povinen respektovat a uposlechnout všech pokynů pořadatele, respektive osob pořadatelem pověřených k organizaci závodu.
Pořadatel není povinen hradit újmu ať již na zdraví (úraz) či majetku účastníka závodu/sportovní akce, který bude jednat v rozporu s výše uvedeným.
Účastník bere na vědomí, že veškeré aktivity a jednání v místě konání závodu/sportovní akce, které dle jejich povahy nelze podřadit pod účast na závodě/sportovní akci, jsou jeho soukromou záležitostí. Za takové jednání a jeho případné následky nenese pořadatel žádnou odpovědnost.
Odpovědnost za odložené věci
Povinnost nahradit poškození, ztrátu nebo zničení odložené věci vzniká tomu, kdo provozuje určitou činnost, která je zpravidla spojena s odkládáním věcí (např. se může jednat o oděvy či osobní věci odložené právě při sportovní akci). Povinnost nahradit újmu na těchto věcech sice vzniká přímo ze zákona samotným odložením věcí na k tomu určeném nebo obvyklém místě, nicméně přesto lze určitým způsobem možnost jejího vzniku minimalizovat. Jde o to, aby k odložení věcí bylo určeno k tomu vhodné místo, které je možné určitým způsobem zabezpečit. Bude-li místo takto určeno a účastník si věci odloží jinde, pak se nemůže úspěšně domáhat náhrady za jejich poškození či ztrátu. Ještě je nutné zdůraznit, že se musí jednat o takové věci, které musí být odloženy, aby se daná osoba vůbec mohla závodu/sportovní akce zúčastnit (např. tedy „normální“ oblečení, které je odloženo při převlečení do závodního). Není tím tedy míněno např. to, že by snad organizátor odpovídal za zaparkované auto, kterým se účastník závodu/sportovní akce na místo konání dopravil.
Závěrem je třeba upozornit, že výše jsou uvedeny pouze ty povinnosti k náhradě újmy (škody), které při pořádání sportovní akce mohou organizátorovi nejčastěji hrozit. Nelze však vyloučit i vznik povinnosti k úhradě jiného typu újmy (škody), a to zejména s ohledem na případnou specifičnost pořádané sportovní akce.
Mgr. Gabriela Petrusová, vedoucí Legislativně právního odboru ČUS
